Ogólne
Pełne hasło
Więcej

CONSECRATOR

Gramatyka
  • Formyconsecrator
  • Etymologiałacina starożytna
  • Odmiana -oris
  • Część mowyrzeczownik
  • Rodzajmęski
Znaczenia
  • duchowny dokonujący konsekracji kogoś lub poświęcenia czegoś

Pełne hasło

CONSECRATOR, -oris m.
  • F.
  • Th. (rec.),
  • Bl.
  • S.
  • B.
  • N.
duchowny dokonujący konsekracji kogoś lub poświęcenia czegoś; sacerdos, qui consecratione aliquem, praec. episcopum, regem ordinat, creat vel aliquid (v. gr. ecclesiam, altare) Deo dedicat
ArHist IV p. 175 (a. 1227) : indulgentia per ... episcopum c-em altaris [concessa (cf.] DokPł p. 36, a. 1294).
DŁUG. Op. p. 451 : episcopus per ... archiepiscopum ... et ... episcopum, c-em laterum ... ordinatus (cf. MPH IV p. 39, saec. XV; SSrSil I p. 222, a. 1482; Tom XIV p. 833, a. 1532).
DŁUG. Hist. I p. 319 : dum autem ... regis filius ... coronationis et unctionis acciperet insignia et ad passum illum per c-em ventum esset [etc. (cf.] Tom. I p. 14, a. 1507; ib. IV p. 317, a. 1518; ib. X p. 373, a. 1528).
N. de consecratore profano
AKapSąd III p. 291 (a. 1508) : obligaverunt ... se ... c-em cinerum et principalem facinoris ... Iohannem rusticum ... coram ... episcopo ... statuere.
Tło: rękopis Rps 3007 III (XV wiek), Źródło: polona.pl
ISSN 2300-5742, 2 / 2014 (1 VI 2014 r.)