- F.
- Th.
- Bl.
- S.
[usurpatur
act.
CodEp II
p. 472 (a.
1393)
:
Iacob cum angelo
colluctavit.
Tom. VII
p. 187 (a.
1525)
:
contra Turcos ... me colluctasse.]
I.
propr. walczyć,
pasować się, mocować; certare,
confligere, pugnare.
In imagine morbis (
ROYZ. I
p. 95, v. 52
).
II.
transl. sprzeciwiać
się, być opornym; repugnare, contumacem esse.
Constr.
ad
I—II: a. abs. b. sq.
dat. c. sq. cum. d.
sq.
contra.