- F.
- Th.
- NGl.
- B.
- A.
I.
w porę, w stosownym momencie; tempore opportuno.
N.
locut.
(et) opportune (et, vel) importune
w porę i nie w porę, ustawicznie; incessanter
(e
Vlg.
2 Tim. 4,2
AKapSąd I
p. 489, a.
1475
et saepius).
II.
1.
w sposób właściwy, odpowiednio, jak należy, modo opportuno,
convenienter, apte.
N.
iur.
StPPP IX p. 254 (a. 1546) : nostrum iudicium o-e bannitum.
Ib. infra testimonium ... de iure nostro o-e bannito ratum fecimus.Comp. sensu elativo
PommUrk VII p. 295 (a. 1329) : animarum periculo ... volentes o-ius obviare.
Opp.
supervacue (
RHist XLVII
p. 153, a.
1409)
.
2.
korzystnie; commode, utiliter.