- F.
- Th.
- S.
- Dc.
[abl.
sg.
presepo :
KsgKaz
p. 423 (a.
1397)
:
pro presepo ... VI grossos.
presepe:
KsgKaz
p. 342 (a.
1395)
:
pro canali alias presepe.
Cf. Th.
X 2, 807,6.]
I.
1.
żłób, jasła, koryto drewniane lub kamienne, w które nakłada się
paszę dla zwierząt
domowych; alveus ligneus vel lapideus, in quem pabulum animalibus domesticis
imponitur.
Glossae
Pol.
GLt p. 26 : mandrum, p-e «iasli».
GLb p. 81 : p-um «zlob», vel p-e locus praeseptus, «zlob», in quo bestiae rodunt fenum, paleas.
Praec.
ad Christi nativitatem spectans. Glossa Pol.
RFil XXIII p. 304 (a. 1444) : vagit Infans inter arta positus p-a, «placalo w cziasney koliepcze».
Constr.
a.
abs.
b.
sq.
gen.
c.
sq.
ad:
PomnLw III p. 94 (a. 1423) : XII grossi pro p-o ad stabulum equorum.
Ztschr. II p. 251 (a. 1493) : 6 grossos pro p-i ad domum Petri.
2.
stajnia, szopa; stabulum, claustrum
pecorum.
Glossa
Pol.
GLb p. 81 : p-um ... «staynya».
Additur
equorum (
KsgKaz
p. 216, a.
1388)
; item civitatis (
ib.
).
Constr.
sq.
gen.
II.
meton.
1.
żłób, miejsce gdzie znajduje się jedzenie dla ludzi;
locus, ubi cenant homines.
2.
astr.
t.t. nazwa gwiazdy w konstelacji Raka; nomen stellae in
quarto signo zodiaci (saec. XVI).
3.
tzw. żłób młyński;
alveus quidam in molendino
CorpJP III p. 444 (a. 1519) : si ... aliquod damnum in molendino foret in lapide, rota aut p-o molari aut aliis apparamentis (cf. ib. p. 499).