Ogólne
Pełne hasło
Więcej

NOMINALITER

Gramatyka
  • Formynominaliter
  • Etymologiałacina starożytna
  • Odmiana
  • Część mowyprzysłówek
Znaczenia
  • I. nominatim
  • II. gram. phil. nominis substantivi loco

Pełne hasło

NOMINALITER adv.
  • F.
  • G. (semel
  • ap.
  • Ar nobium),
  • Bl.
  • S.
  • L.
I. imiennie, po imieniu, wymie niając imię (nazwę); nominatim
MARTIN. OP. Serm. p. 385 : allocutio, in qua Maria sic n-r vocatur.
KodWp III p. 98 (a. 1358) : ville ... memorate ... alias in nostro privilegio n-r expressate.
Ita passim saec. XIV—XVI.
Iuxta posita
luculenter ( CodSil II p. 158, a. 1358) , specifice ( PrPrz p. 71, a. 1423). Glossa Pol.
GLb p. 127 : n-r «oslovyscye».
Occ. i. q. scilicet
ZapSądWp I p. 22 (a. 1400) : tunc ministerialis dixit Sandziuogio, quia nolunt transire, quia n-r quia stamus in vero copczone.
II. gram. et phil. nominalnie, rzeczownikowo, jako rzeczownik; nominis substantivi loco
MatFil IV p. 59 (saec. XIV) : esse et essentia solum differunt modaliter sicut idem n-r et verbaliter significatum.
GŁOG. Alex. I fol. C VIb : amans ... potest capi n-r ... vt: amans vini, tunc est nomen.
Ib. fol. Gg Ia : amandus n-r positum non regit genetivum.
WROCŁ. Dial. fol. D Va : modus n-r tenetur, vt: hominem possibile est esse animal (cf. ib. infra : modus tenetur adverbialiter ... vt: homo possibiliter est currens).
Tło: rękopis Rps 3007 III (XV wiek), Źródło: polona.pl
ISSN 2300-5742, 2 / 2014 (1 VI 2014 r.)