- F.
- Th.
- Bl.
- S.
uprzednio dowiadywać się, poznawać naprzód, z góry wiedzieć; ante cognoscere,
ante scire.
Praec.
phil.
t. t.
uprzednio poznać; sensibus vel
animo praecipere.
Additur
adv.
vel
locut.
adv.
,
v.
gr. a longe (
STOB. Parv. fol. G
VIIIa)
, immediate (
BYSTRZ. AnalPost fol. a
VIa
;
;opp. mediate
ib.
), imperfecte (
GŁOG. Alex. I fol.
BIa
;
;opp. perfecte
ib.
), prius (
id. Hisp. fol. f
IIa)
, simpliciter (
BYSTRZ. AnalPost fol. a
IIb)
; item secundum quid (
ib.
), in universali (
ib.
).
N. part. perf. loco
subst.
praecognitum
s.
precognitum,,
-i
n.
przedmiot poznany uprzednio;
quod praecognoscitur
GŁOG. Anal. fol. AA Vb : prius enim Aristotiles determinat de p-tis.
Id. Don. fol. B VIb : in demonstratione debent esse tria p-ta: scilicet subiectum, passio et dignitas.
BYSTRZ. AnalPost fol. a IIa : in vtroque proceditur ex aliquo p-o.
Constr.
a. sq. ab. b. sq. ante. c. sq. in c.
abl.
d. sq.
acc.
c.
inf.