Ogólne
Pełne hasło
Więcej

OBSTINATUS

Gramatyka
  • Formyobstinatus
  • Etymologiałacina starożytna
  • Odmiana -a, -um
  • Część mowyprzymiotnik
Znaczenia
  • zdecydowany, uparty, zawzięty

Pełne hasło

OBSTINATUS, -a, -um
  • F.
  • Th.
  • Bl.
  • NGl.
  • L.
  • A.
zdecydowany, uparty, zawzięty; animo offirmato perseverans, pertinax, induratus.
Dicitur de hominibus eorumque
animo, mente, voluntate; item de elatione ( CodSil II p. 22, a. 1303) , malitia ( KodWp II p. 394, a. 1326) , perversitate ( CodEp III p. 273, a. 1477) , silentio ( DŁUG. Hist. I p. 561 = II p. 334 ed.nov. ) sim. Glossae Pol.
RFil XXIV p. 369 (a. 1446) : o-i «zapyeklczy».
Ib. p. 362 : o-i «zakamyalych».
GLb p. 69 : o-us, «zapyekly», in malo induratus, obfirmatus, «zatwardzyaly».
Constr.
a. sq. ad. b. sq. in c. abl.
MATTH. Serm. I p. 36 : filios Israel in peccatis o-os.
CodVit p. 525 (a. 1421) : hereticorum ... validissime in suis erroribus et pertinacia o-orum.
Ita saepius.
N. in locut.
certum atque obstinatum est fere i. q. niewątpliwe; indubitatum
DŁUG. Hist. IV p. 373 : quando id certum atque o-tum est, inquit, at ego ad rem perficiendam aliis atque aliis utar artibus.
Tło: rękopis Rps 3007 III (XV wiek), Źródło: polona.pl
ISSN 2300-5742, 2 / 2014 (1 VI 2014 r.)