Ogólne
Pełne hasło
Więcej

DYSCOLUS

Gramatyka
  • Formydyscolus, discholus, disculus
  • Etymologiałacina starożytna
  • Odmiana -a, -um
  • Część mowyrzeczownik
  • Rodzajmęski
Znaczenia
  • I.
    • 1. trudny, nieznośny, przykry
    • 2. niespokojny, niezdyscyplinowany, swobodnych obyczajów
  • II. poganin

Pełne hasło

DYSCOLUS s. DISCHOLUS s. DISCULUS, -a, -um
  • F.
  • Th. (rec.),
  • Bl.
  • S.
  • L.
  • Ha.
  • N.
I.
1. trudny, nieznośny, przykry; difficilis, morosus DŁUG. in
MPH VI p. 600 : improbos et d-os obsecrando.
Frequenter alluditur ad s. Petri locum I 2, 18 ( WŁODK. ScrSel I p. 80 ; ArHist XI p. 167 ;, et saepius).
2. niespokojny, niezdyscyplinowany, swobodnych obyczajów; inquietus, turbulentus, protervus
KodPol II p. 87 (a. 1273) : quidam eorum iuuenes et d-i inter populares se liberos solent asserere.
AKapSąd I p. 352 (a. 1435) : et erit vir stabilis, non d-us.
StSyn I p. 53 (a. 1446) : quatinus ... d-is et indisciplinatis ad perpetranda scandala occasio succidatur.
Syn.
dissolutus ( SSrSil II p. 191, saec. XV) , excessivus ( KodUJ II p. 87, a. 1522) , licentiosus ( ArPrawn I p. 364, a. 1512) , scandalosus ( AKapSąd I p. 66, a. 1447) .
II. subst. m. poganin; paganus, ethnicus, idolatra
GALL p. 47, 8 : superatis tot falsis Christicolis, iam securi pugnate cum d-is.
Tło: rękopis Rps 3007 III (XV wiek), Źródło: polona.pl
ISSN 2300-5742, 2 / 2014 (1 VI 2014 r.)