- F.
- Th.
- Bl.
- S.
- Dc.
- N.
- L.
- K.
I.
1.
ten, kto wcześniej coś zrobił, poprzednik (zwł. na urzędzie);
qui ante aliquem idem munus gessit, antecessor (saec. XV-XVI).
Dicitur v. gr. de
papa (
CodEp I 2,
p. 176,
a. 1457
;
DŁUG. Hist. V
p. 278
)
, rege (
PP II p. 16, a.
1450
;
KodKrak
p. 236, a.
1459)
, sacerdote (
ConcPol IV
p. 213, a.
1445).
2.
poprzedni właściciel;
possessor prior
KsgPrzem II p. 63 (a. 1449) : Pyesch fuit p-or illorum bonorum.
Constr.
sq.
in c.
abl.
ARect I p. 717 (a. 1529) : obtinuisset decretum ... super peccvnia a reverendissimo patre immediato (ed. immedietato) p-e in rectoratu.Cf. PRAEDECESSOR I 2.
II.
iur.
t.t. poręczyciel; qui pro
aliquo (aliqua re) fideiubet, aliquid promittit, cautor, sponsor
TPaw IV p. 437 (a. 1391) : domina Balińska ... tenetur ... statuere p-em Jacussium ... «zazstopczą» pro quodam equo erga Tomkonem ... in duabus ebdomadis a data presentium.