- F.
- Th.
- S.
- Dc.
- B.
- L.
- N.
- K.
I.
1.
nieprzyjaźń, wrogość;
inimicitia, animus hostilis.
Additur
inimicitiarum (
CodVit
p. 490,
a. 1420),
item insidiantis invidiae (
AGZ XVIII
p. 75, a.
1474).
2.
(praec.
pl. ) wrogie
poczynania, kroki
nieprzyjacielskie, wojna; hostilia,
bellum.
Additur
guerrarum et disturbiorum (
KodMp IV
p. 352, a.
1440),
item dira (
VKyng
p. 710
)
.
Iuncturae verbales
hostilitatem (-es) denuntiare (
Tom. I
p. 7, a.
1506
et saepius), struere (
ib. XVI
p. 455, a.
1534),
item hostilitatis insidias moliri ((
ib. XV
p. 88, a.
1533)
;
;porro hostilitatem facere (
MIECH. Chr.
p. 257
)
, occupare (
Tom. V
p. 289,
a. 1520)
, prosequi (
DŁUG. Hist. V
p. 306
)
.
Opp.
exstinguere (
Tom. XVII
p. 263, a.
1535)
.
N.
locut.
in hostilitate constitui
znajdować się w stanie wojny; bellum gerere
Tom. IV p. 328 (a. 1518) : nollet rex ... dominia ... in tanta h-e constituta sua absentia in discrimen aliquod adducere.Occ. i. fere q. rixa
AGZ XV p. 203 (a. 1482) : vos iudicem ... in curia ... non verendo contencione provocati... inter se h-em exagitastis.
II.
nieprzyjaciele, wrogowie;
hostes (saec. XVI).