- F.
- Th.
- S.
- Dc.
I.
propr.
pochyłość, stok; locus declivis, devexus.
Constr.
abs. vel sq. gen., v. gr.
hereditatis (
KodWp III
p. 609, a.
1388)
, montis (
PrzywWar
p. 10,
a. 1413)
, fluvii (
AGZ II
p. 128, a.
1447
:
d-e fluvy ... vulgariter
«na dol rzeka»),
item
testudinis
(
SSrSil I
p. 363, a.
1489).
Occ.
dolina, podmokła łąka;
vallis, pratum humidum
Wierzb. p. 168 : d-s «nizina, smug».
II.
transl. skłonność
do czegoś; animus ad aliquid propensus
VITELO OpM p. 36 : homo ... in pluribus luxui subiacet propter d-em ad sensibilia.Cf. DECLINIS II.