- F.
- Th.
- Bl.
- S.
- Dc.
- NGl.
- B.
- N.
- K.
- A.
- O.
I.
należący do metropolii, metropolitalny; ad metropolim
pertinens, qui metropoleos est
a. civitas (
Lites I
p. 140,
a. 1339
;
DokMp I
p. 251, a.
1391)
, curia (
*DokKKr I
p. 43, a.
1328)
, dioecesis (
AKap Sąd 1
p. 125, a.
1478)
, ecclesia (
KodWp II p. 68, a. 1293, ib.
III
p. 1, a.
1350
et passim; additur
archiepiscopalis:
CodEp II
p. 109, a.
1418)
, sedes (
AKapSąd III
p. 160, a.
1512).
b. ius (
DŁUG. LibBen I
p. 4
).
Cf. Th.
VIII 898,23.
II.
(archi)episcopus
metropolita;
i. q. metropolites
ArHist XI p. 149 (saec. XIII) : ab episcopo m-o.
AnnMP p. 31 (saec. XV) : archiepiscopus m-us Poloniae.
Simili sensu
abs. loco subst.
metropolitanus, -i
m.
Constr.
a.
sq.
gen. Poloniae
(ut supra);
provinciae (
KodKKr I
p. 6, a.
1186).
b.
sq.
adi.
Gnesnensis (
AnnMP
p. 31, saec.
XV
;
DŁUG.
Hist. I p. 363=II
p. 126
ed. nov.
et saepius).
Cf. METROPOLITES.